Václav Havelka v rozhovorech a recenzích

…”pokorné, smířlivé, poetické vyprávění o tom, jak moc je člověk hříčkou něčeho, čemu nepřesně říkáme osud. … Písně, které sice vznikly z pohledu do vlastního nitra, z “vyříkávání si” pozic s onou “predestinací okolnostmi a geny”, ovšem nejsou sebestředné, ale obecně platné, sdílné. Havelka se dobral k podobné minimalistické estetice jako třeba Michael Gira ve folk-rockových inkarnacích Swans z přelomu 80. a 90. let nebo v projektu Angels of Light.”
- Magazín UNI /8/2026

“Prague correspondent’s star-studded loner folk. Slither up and be enlightened.”
- MOJO

"A Snake Crawling Up a Broken Ladder je osobní, podmanivá deska, na které Václav Havelka z bolesti, ticha a přijetí skládá hypnotický hudební rituál. Havelka se pěvecky často pohybuje v nižších rejstřících, téměř jako vypravěč přiházející z druhého plánu. Jeho hlas spíš prostupuje skladbami, splývá s nimi, nechává je dýchat. Právě v tom tkví síla alba."
- Headliner

"Deska svým názvem odkazuje na hadí energii kundaliní proudící páteří a tisková zpráva hovoří o hudební cestě přijetí, růstu a transformace. Nenechme se všeobecně nadužívanými ezoterickými termíny odradit, u Havelky se nejedná o prázdné floskule. V ohlédnutí za jeho tvorbou spatříme spíše přirozené vyústění nežli nečekané novum. Duchovní i environmentální tendence se setkávají hned v úvodní skladbě. Na cestě ke smíření ho provází flétna Davida Boultera a violoncello Vojtěcha Havla, výjimečného člověka, se kterým Havelka trávil poslední dny před nečekaným odchodem v říjnu 2024. Následující přispění Tomáše Niesnera nebo Aloise Zatloukala, Jamese Totha, Marisy Anderson či Thora Harrise a dalších hudebníků ze zámoří, kterým Havelka rozeslal domácí nahrávky, působí naprosto přirozeně." 
- Fullmoon

"Hráči z americké indie scény se tu potkávají se zdejšími jmény jako Tomáš Niesner nebo Vojtěch Havel. A právě poslední jmenovaný měl na Havelku v posledních letech před svou smrtí zásadní vliv. Díky němu deska A Snake Crawling Up a Broken Ladder vytváří unikátní přemostění mezi tuzemským písničkářstvím – řekněme janotovského typu, jež bylo formováno východní spiritualitou – a podobně laděnou současnou americkou scénou, která taktéž pohlíží na civilizační shon s nedůvěrou. Havelka nachází své kořeny a spřízněné duše v obou těchto tradicích a vidí mezi nimi nečekané, avšak zcela přirozené spojitosti."
- Respekt

 "Má vzácnou schopnost koncertovat kdekoli a oslovovat svými písněmi nejrůznější typy publika. Ať už jde o zaplněný festival SXSW v Austinu, čajovnu se čtyřmi návštěvníky kdesi v pustině, nebo sólový set na korbě starého náklaďáku někde v zapadákově na severozápadě Čech – vždy ze sebe pro  diváky vydá maximum.
"Jeho pojetí hudby a hudební scény je celostní: role hudebníka a fanouška jsou u něj neoddělitelné. „Cítím se stejně, když stojím na pódiu, i když sleduji vystoupení někoho jiného. Hudba existuje jen tehdy, když ji někdo poslouchá, a proto mám k hudebním fanouškům hluboký respekt.“
Marisa Anderson: „V dnešní době je nesmírně důležité překračovat národní i regionální hranice a navazovat spolupráci s lidmi z jiných kontinentů. Václav mě oslovil a v duchu vzájemné sounáležitosti mi připadalo důležité se do tohoto projektu zapojit.“
Thor Harris: „Tenhle způsob spolupráce miluju – je to skvělá možnost, jak zůstat v kontaktu s přítelem, který žije daleko. Mám rád jeho hlas i jeho nadšení pro hudbu a lidi. Václav je středobodem obrovské mezinárodní sítě hudebních přátel.“
- The Quietus

„Psaní písní vyžaduje otevřenost. Produkce si žádá nadhled. Práce dramaturga vás zase nutí, abyste odložili svůj vlastní vkus stranou a vytvořili prostor pro hlasy ostatních. Žádná z těchto rolí není důležitější než ty ostatní. Připomínají mi, že hudba nikdy nebyla věcí jednotlivce.“
„Možná právě proto tak silně věřím v živou hudbu. Ve světě, kde se velká část našich zážitků roztříštila, zůstává koncert jedním z mála míst, kde se lidé scházejí se společným záměrem naslouchat. Na pár hodin se cizí lidé rozhodnou věnovat si navzájem svou pozornost. V dnešní době to působí až radikálně.“
„Tyto písně nevznikaly s myšlenkou na publikum. Byly to postřehy – drobné pokusy porozumět životu, který mi najednou připadal cizí. Když se ohlédnu zpět, připomínají spíše modlitby než skladby.“
„Doufám také, že moje hudba osloví muže. Mnozí z nás vyrůstají v přesvědčení, že síla znamená zvládat všechno sami. Má vlastní zkušenost mě však zavedla úplně jinam. Přeji si, aby mí dva synové vyrůstali s vědomím, že něha není opakem odvahy. Možná je jedním z jejích nejhlubších projevů.“
- The Self Portrait Gospel