Violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová věnují své nové album hudbě Leoše Janáčka. Vybrali si trojici skladeb původně napsaných pro housle a klavír – dnes již slavnou, v době svého vzniku však opomíjenou Sonátu, dále Dumku a Romanci, jejichž houslové party upravil Jiří Bárta pro violoncello a v této podobě vycházejí ve světové premiéře. Dumku a Romanci napsal Janáček během svého ne příliš šťastného období studií v Lipsku, kdy pochyboval o svém talentu. Obě skladby vycházejí z klasicko-romantických základů, Bártova violoncellová interpretace Dumky však ještě více zdůrazňuje její elegicky posmutnělou náladu. Úprava Sonáty pro violoncello vychází z Janáčkovy verze z roku 1922, zachovává tóninu a klavírní part beze změn, houslový part je až na výjimky transponován o oktávu níže. Album dále obsahuje Pohádku (včetně později vyřazené čtvrté věty) a krátké Presto, původně koncipované zřejmě jako jedna z vět Pohádky. Ta prošla stejně jako Sonáta mnoha skladebními proměnami mezi lety 1915 a 1924, kdy vyšla její definitivní verze tiskem. Inspirace tragickým příběhem o caru Berendějovi a jeho dítěti odráží duševní rozpoložení skladatele. „Pohádka, ostatně stejně jako většina komorních skladeb Janáčkových, je fascinujícím vhledem do skladatelovy duše,“ říká Jiří Bárta a vzpomíná na své první setkání s hudbou Janáčka v roce 1968: „Poslouchám tu zvláštní krásnou hudbu, úplně jinou, než jsem do té doby jako dítě mohl poznat. Drásavou, ale přesto něžnou, smutnou, ale jinak, prostě tklivou, ale bez naříkání a falešných slz. (...) Ve své až dezolátní pravdivosti neodpustí manýry a neupřímnosti (nelehký úkol interpreta, rozluštit jeho pravdu), neopouští ve chvílích teskna krásu tvorby.“